SPACE GALLERY ŽITNÁ 7 a EVA HLAVINKOVÁ
si vás dovolují pozvat na výstav
AŤ žije SLUNCE
Čestmír Hlavinka
(1931-2012)
výběr z malířské tvorby
Výstava potrvá do 14. března 2023
Otevřeno v úterý a čtvrtek od 12.00 do 18.00 hodin.
Space Gallery Žitná 7, Příčná 1, 110 00 Praha 1
Malíř a sochař Čestmír Hlavinka – Horák, původem z jižní Moravy
Tento autor začínal jako modelář – vyučil se v nejstarší čs. porcelánce H & C v Horním Slavkově. V roce 1956 absolvoval na Vysoké škole výtvarného umění v Bratislavě sochařství (u prof. J. Kostky, R. Pribiše) a malbu a grafiku (u prof. Millého). Na závěr studií měl ještě 2 roky stáIe (tehdy tzv. čestný rok) na Vysoké škole umělecko-průmyslové u prof. Eckerta (keramika a porcelán).
Na základě účastí v soutěžích a výstavách se brzy po studiích stává členem Svazu čs. výtvarných umělců a pracuje jako nezávislý výtvarník. Věnoval se přes 30 let (1960-1990) převážně monumentálnímu sochařství a keramice, v současnosti – ale i předtím – hlavně maluje obrazy.
Řadu svých děl realizoval v architektuře. Od keramických reliéfů v Žiaru nad Hronom, přes kamenné plastiky (mramorovou Evu pro fontánu v Havířově a Orlové), keramické reliéfy a sochy v ostravském a karvinském regionu (krematorium v Ostravě), kovanou mříž pro Hotel NHKG, ale též výzdobu Čs. spořitelny v Hodonínu. Realizoval také 60 keramických reliéfů pro experimentální dům v Praze Bohnicích.
Jeho díla se nacházejí ve státních sbírkách – Slovenská NG v Bratislavu, Oblastní galerie v Bojnicích, v Praze na Ministerstvu kultury, obrany, v galeriích UHMP (Trojský zámek) a jiných oblastních galeriích.
Po autorských a společných výstavách SČVU se nachází jeho obrazy v soukromých sbírkách ve Švýcarsku, NSR, Rakousku, Itálii, Norsku a v USA/NY/.
V letech 1968 až 1969 žil, pracoval a vystavoval ve Švýcarsku v Bernu – výstava v Galerii V. Müller aj. a v roce 2000 ve slovinské Ljubljani (Městském muzeu). Zúčastnil se též vícerých malířských plenérů (sympozií) v ČR i v zahraničí.
V posledních letech řídil nejstarší čs. spolek JUV (Jednota umělců výtvarných).
PhDr. Miro Procházka, kurátor
„Mirek náleží k silné poválečné generaci absolventů výtvarných škol, kteří s různou mírou úspěšnosti snímali z umění pachuť ideologie a usilovali o nalezení nových obsahů modernosti. Nacházeli je v civilní, neheroické skutečnosti každodenního života, v příbězích obyčejného bytí, které souzněly s poválečným evropským humanismem. Zaznívá zde vztah k předcházející tradici, vztah ke společnosti a duchovním obsahům doby, k evropskému kontextu, odklon od vnucované dogmatické linie stalinismu.
Akademický sochař Čestmír Hlavinka (8.8. 1931 Komárno, okr. Kroměříž – 26.7. 2012 Praha), pocházející z pěti sourozenců, začínal jako 16-letý učeň-modelář v nejstarší československé porcelánce H&C v Horním Slavkově. Poté v roce 1956 skončil na Vysoké škole výtvarného umění v Bratislavě, kam to měl blíž než do Prahy, sochařství u prof. Jozefa Kostky a Rudolfa Pribiše, leč také malbu a grafiku u Dezidera Millyho. Následně získal 2 roky stáže (tzv. čestný rok) na Vysoké škole umělecko-průmyslové v ateliéru keramiky a porcelánu u prof. Otty Eckerta. Brzy se stává členem Svazu čs. výtvarných umělců a pracuje jako nezávislý výtvarník. Přes 30 let (1960 – 1990) se věnoval monumentálnímu sochařství a keramice. Jeho ranná díla se nacházejí na Slovensku. V Šamoríně spolu se svou první ženou, tamní rodačkou a rovněž sochařkou Marikou Szemesovou vytvořili první městskou fontánu s párem kormoránů uprostřed, v Dunajské Stredě zase pro pekárnu „Ženu s chlebem“. Následovaly keramické reliéfy ve Ždiaru nad Hronem, a pak hlavně práce v ostravském a karvinském regionu (krematorium v Ostravě), ale i reliéfy pro experimentální dům v Bohnicích, nebo výzdoba plastik mincí Čs. Spořitelny v Hodoníně. Souběžně neustále maloval.
V letech 1968 až 1969 žil a tvořil ve Švýcarsku. V Bernu také dvakrát samostatně vystavoval. Poslední obsáhlou výstavu měl v roce 2000 v Městském muzeu v Ljubljani. Zúčastnil se též vícero malířských plenérů doma i v zahraničí. Jeho díla se nacházejí ve sbírkách Slovenské národní galerie, Oblastní galerie v Bojnicích, Oravské galerie Dolním Kubíně, Trojského zámku, v Praze na Ministerstvu kultury, na Ministerstvu obrany, jakož i v soukromých kolekcích ve Švýcarsku, Německu, Rakousku, Itálii, Norsku, Polsku a v USA (New York).
Pakliže si se svým nespoutaným temperamentem jako sochař čím dál více uvědomoval tvůrčí omezení, plynoucí z diktátu veřejných zakázek, jejich termínů, táhnoucí se realisace a nutnosti platit složenky – malířství jej neomezovalo. Byla to pro něj země svobody. Může zde vzdát hold svým hrdinům, partyzánům, k nimž se chtěl přidat za svého dětství a jinošství, stejně jako moje generace indiánům a zálesákům pod vlivem znovu povolených mayovek. Nebo je zde krajina. Krajina duše. Krajina, do níž můžeš promítat svá snění, touhy, neklid i lásku. To, že žijeme. I se všemi dějinnými úseky. A nade vším svítí slunce. Vlastně, to vše osvětluje slunce. A my tíhneme za sluncem. Táhneme za sluncem. Tudíž na jih. Stejně jako Gauguin a Van Gogh.
Kudrnatý Mirek byl, stejně jako oni, celoživotní romantik. Ve svých krajinách vyjádřil jejich geologickou a klimatickou jedinečnost. Kašle na prostor a perspektivu a snaží se podat předlohu v její vnitřní pravdivosti. Hrubě stylizované kompozice redukují tvary a zdůrazňují hmotnost plastických struktur barev. Těch barev, jež navozují dojem, jako by jednotlivosti vyzařovaly vnitřní světlo a podléhaly neznámým… ne, ne, ne. Netušeným silám.
Jsem rád, že jsem ho poznal. Jsem rád, že byl mým přítelem. Ač nevím, zda to slovo ještě něco znamená.“
SPACE ŽITNÁ 7, Příčná 1, Praha 1
ZMĚNY VYHRAZENY
©️PSF2023
